Zažijte bitvu u Liberce z roku 1757

Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.

Liberec – Zažijte jednu z největších historických událostí v dějinách Liberce a okolí a vraťte se ve dnech 22. a 23. dubna 2016 zpět do roku 1757.

Vydejte se ve dnech 22. a 23. dubna 2016 zpátky do minulosti a zažijte rekonstrukci Bitvy u Liberce z roku 1757. Unikátní dvoudenní kulturně vzdělávací akce připomene jednu z největších historických událostí v dějinách Liberce a jeho okolí. Akce, která je nevídaná svým rozsahem nejen v krajském, ale i celorepublikovém měřítku, si klade za cíl založit novou tradici.

Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.
Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.

Rok 1757 a bitva u Liberce:

Bitva u Liberce připomene počátek sedmileté války trvající v letech 1756 až 1763 a odehrávající se na všech světových kontinentech. Právě na jejím počátku se na jaře roku 1757 usadila vojska rakouské armády na tzv. zimní kvartýry v okolí města Liberce a dne 21. dubna téhož roku se zde v ranních hodinách  rozpoutala bitva s pruskými vojsky. Na obou stranách stálo přes 32 tisíc vojáků. Pruská armáda prolomila obranné linie Rakušanů a hnala je ku Praze, kde v květnu téhož roku začalo obléhání Prahy a bitva u Štěrbohol. V červnu došlo ke střetu vojsk v bitvě u Kolína, kde naopak rakouská armáda vytlačila pruská vojska až k Žitavě, kterou na podzim roku 1757 obléhala a následně z větší části vypálila. Těmto událostem předcházela bitva u Lovosic na podzim roku 1756.

Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.
Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.

Co se bude dít ve dnech 22. až 23. dubna 2016:

V pátek 22. dubna 2016 se můžete těšit na celodenní program nejen před libereckou radnicí, ale také na dalších místech v Liberci. Na náměstí Dr. E. Beneše návštěvníci naleznou velitelský stan s ukázkou ležení, vojenského výcviku, vozatajstva, jezdectva. Nebude chybět ani výstava o Bitvě u Liberce v časové ose sedmileté války. Na Kailově vrchu si budou moci návštěvníci prohlédnout postavení rakouských dělostřelců. Nerudovo náměstí naopak přinese dobový vojenský lazaret s ukázkou tehdejšího zdravotnictví a představení novodobých archeologických nálezů.

Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.
Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.

Součástí celodenní akce bude také zaměření programu na základní i střední školy, pro jejichž žáky budou nachystány pracovní listy s úkoly. Ty jim pomohou hravou a zábavnou formou přiblížit události kolem bojů o Habsburské dědictví spojené s nástupem Marie Terezie na trůn, současně jim také přiblíží Sedmiletou válku. V 16.30 hod. zahájí vojsko jízdu městem od liberecké radnice směrem do tábořiště ve Vesci, kde se uskuteční sobotní program.

Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.
Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.

Páteční večer přinese také krátký program při příležitosti rekonstrukce bitvy u Liberce v liberecké kavárně Pošta, kde proběhne od 18.00 hod. setkání s protagonisty rekonstrukcí historických bitev v dobových uniformách.

V sobotu 23. dubna 2016 proběhne ve veseckém areálu ukázka bitvy z roku 1757, které bude předcházet celodenní doprovodný program (tortura, drezura koní, sokolnictví, vojenské manévry, ukázky tradičních řemesel a mnohé další zajímavosti), tržiště z 18 století a vojenský tábor. Akce se účastní vojáci z České republiky, Polska i Německa. Vesecký areál bude otevřen od 9.00 do 17.00 hod. Vstupné do areálu je zpoplatněno 100 Kč za dospělého, přičemž děti do 150 cm mají vstup zdarma.

Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.
Pozvánka: Bitva u Liberce 1757. Foto: Archa 13, o.p.s.

Pokud patříte mezi milovníky výstavy, můžete si prohlédnout během pátečního i sobotního dne expozici o bitvě s maketami zbraní a historickými nálezy. Ta se bude nacházet ve sklepních prostorách liberecké radnice. Součástí expozice je také dioráma bitvy s několika sty vojáky a repliky uniforem rakouské a pruské armády, kterou nechala společnost Archa 13, o.p.s., která je pořadatelem dvoudenní akce, ušít ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci.

Sedmiletá válka v Ottově naučném slovníku:

Sedmiletá válka vedena byla v l. 1756 až 1763 mezi Rakouskem, Ruskem, Francií a Saskem na straně jedné, Pruskem a Anglií na straně druhé. Opětné dobytí ztraceného Slezska stalo se po míru Cášském (1748) cílem politiky rakouské. Cís. Marie Terezie použila doby míru nejen k provedení podstatných reforem ve vojenství, ale i k tomu, aby získala si obětavé spojence pro očekávaný rozhodný zápas s Bedřichem Pruským. Starými spojenci jejími jsou Sasko a Rusko; s tímto spojuje Rakousko jednak smlouva na vzájemnou obranu z r. 1746, jednak společné antipathie protipruské. Rak. státní kancléř Kounic snažil se též přiměti Francii alespoň ke slibu, že v případě války rakouskoruské s Bedřichem II. zachová neutralitu, a byl hotov za to postoupiti rakouskou Belgii špan. infantu donu Filipovi, příbuznému krále franc. Ludvíka XV. Bedřich II. měl tím býti osamocen.

Tento plán byl vzhledem k dosavadnímu dlouholetému nepřátelství obou říší pokládán za neuskutečnitelný, ale okolnosti přece přivedly jej k místu. Zápletky v Americe a Indii, kde hraničily kolonie anglické a francouzské, hrozily přejíti ve válku, jež měla býti vedena i na půdě evropské. Král angl. Jiří II. chtěje proti možnému vpádu francouzskému zabezpečiti svou rodovou zemi, Hannoversko, učinil k ochraně její s Bedřichem II., králem pruským, konvenci ve Westminsteru (15. led. 1756). Francie, vidouc se právě v předvečer boje s Anglií opuštěna od dosavadního spojence, přiklonila se konečně k projektu Kounicovu a učinila ve Versaillech smlouvu s Rakouskem, kterou obě země zaručovaly si navzájem svá území (1. květ. 1756).

V Rakousku i Rusku zbrojilo se horečně. Bedřich II. ze zpráv svých vyslancův i ze zachycených depeší cizích se všemi událostmi podrobně obeznámeny dal prostřednictvím svého vyslance ve Vídni tázati se, zda zbrojení směřuje proti němu. Z nejasných, vyhýbavých odpovědí nabyv přesvědčení, že Rakousko chystá se k válce s ním, umínil si je předejíti. Možnost rychlé mobilisace pruské armády byla mu na prospěch. 28. srpna vojsko pruské dalo se na pochod a bez předchozího opovědění války vtrhlo do Saska, zmocnilo se snadno Lipska, Vitemberka, Torgavy i Drážďan a obklíčilo malou, nepřipravenou armádu saskou, čítající asi 17.000 mužů, v pevném ležení u Perna. Cís. generál Browne spěchal od Kolína Sasům na pomoc. Bedřich II. překročiv (13. září) hranice české vyšel mu vstříc a 1. říj. porazil jej u Lovosic. Browne ustoupiv k Budyni přešel na pravý břeh labský chtěje se tudy dostati k Pernu, ale zpozdil se. Sasové 15. říj. dali se do zajeti, kurfiršt August III. odešel do Polska a Sasko postaveno pod správu pruskou.

Toto násilné porušení míru se strany pruské mělo za následek, že Rusko (v září 1756) a Francie (ve Versaillích 1. květ 1757) smluvily s Rakouskem spolek na obranu i útok, jehož cílem mělo býti znovudobytí Slezska i Kladska; ke spolku tomu přistoupilo též Švédsko i Bavorsko aj. knížata něm. Německý sněm říšský vyhlásil proti Bedřichu II. pro porušení míru říšskou válku.

Rok 1757 začíná se výpravou sil pruských ku Praze. Vrchní velitel rakouský, Karel Lotrinský, byl před Prahou poražen (6. květ.) a s částí vojska musil se uzavříti v Praze. Na straně rakouské nebezpečně raněn gen. Browne, na straně pruské padl Schwerin. Praha byla pak Prusy obléhána a bombardována, při čemž na mnohých místech vypukl oheň. 13. čna Bedřich II. odtáhl od Prahy jda vstříc druhé armádě rakouské, jež spojivši se s ustupující částí armády prince Karla táhla pod velením hr. Dauna Praze na pomoc.

Daun maje asi 80.000 mužů, zaujal postavení u vsí Křečhoře a Chocenic nedaleko Kolína a po tuhém boji porazil Bedřicha II. na hlavu, tak že Prusové se ztrátou asi 20.000 mužů, dílem zabitých, dílem zajatých, ustoupili z Čech. Armáda rakouská opanovala pak velikou čásť Slezska, gen. Hadík s jízdeckým oddílem vpadl do samého Berlína, který se musil vykoupiti od drancování (16. říj.). Týmž časem Rusové vtrhli do vých. Pruska, Švédové do Pomořan; francouzský maršálek d’Estrées porazil Angličany u Hastenbecka (26. čce) a jiný francouzský sbor pod princem Soubisem ve spojení s t. zv. říšskou exekuční armádou měl osvoboditi Sasko.

Uprostřed těchto nebezpečí Bedřich II. rozvinul podivuhodnou činnost. Zatlačil Soubise od Lipska za Sálu a porazil u Rossbachu (5. list.) a spěchal potom do Slezska. Tam Karel Lotrinský nedbaje rady Daunovy dal se zlákati u Lysé (Leuthenu) k bitvě, v níž utrpěl hrozné ztráty: 7000 padlo, 20.000 zajato; též posádka ve Vratislavi v počtu 17.000 po krátkém obležení musila se vzdáti. Bedřich II. dostav tím zase Slezsko do svých rukou, přenesl v roce násl. válku do Moravy a oblehl Olomouc. Rakušané, kterým velel zase Daun, rušili Prusům dovoz potřeb; smělý přepad Laudonův u Domašova, kterým všechny zásoby pruské byly zničeny, přinutil Bedřicha II. ustoupiti přes Hradec Králové do Slezska a Branibor, kamž zatím vnikli Rusové a Švédové. Poraziv je u Zorndorfu (25. srp. 1758) obrátil se proti Daunovi, který byl vtrhl do Saska.

V bitvě u Hochkirchu (Bukecy, 13. a 14. říj.) Daun zvítězil a oblehl potom Drážďany, od nichž však musil před novým sesíleným vojskem pruským ustoupiti.R. 1759 situace Bedřichova stala se nejnebezpečnější. Daun vtrhl do hor. Lužice a vypravil odtud čásť armády pod Laudonem. Tento spojiv se s armádou ruskou, vedenou Saltykovem, zvítězil u Kunersdorfu bl. Frankfurta n. Odrou (12. srp.). Ale vítězství nebylo využitkováno, protože ruský generál se zdráhal. Příčina tohoto váhání ruského ležela v tom, že budoucí následník staré a churavé carevny Alžběty, Petr Holštýnsko-gottorpský, byl znám jakožto nadšený obdivovatel a přítel Bedřicha II. Proto Saltykov musil šetřití poraženého nepřítele, nechtěl-li na sebe uvaliti hněv budoucího cara. Daun, od Rusův opuštěný, dobyl pak veliké části Saska, kdež přezimoval.

Nedostatečnost ruské pomoci byla i v r. 1760 příčinou nezdaru Laudonova, který sic u Landshuta zajal celý oddíl prus. vojska (14.000 pod gen. Fouquém, 24. čna) a dobyl Kladska (26. čce), musil však od Vratislavě ustoupiti před prus. princem Jindřichem; utrpěl pak od samotného krále porážku pod Lehnicí (15. srp.). Mezitím vojsko říšské zapudilo prus. gen. Hülsena ze Sas do Branibor a rak. gen. Lacy ve spolku s Rusy dobyl Berlína (9. říj.). Bedřich II. musil potom opustiti Slezsko a přinutiv nepřátele k ústupu ze své země, obrátil se proti Daunovi do Saska. V bitvě u Torgavy (3. list.) vítězství se již klonilo na stranu rakouskou, když Daun byv raněn musil předati velení gen. O’Donnellovi; okamžitého zmatku z toho nastalého dovedl Bedřich II. využitkovati k vítězství. R. 1761 válka je vedena mdle. Bedřichu II. nedostává se prostředků, čásť jeho zemí byla se dostala do rukou jeho protivníků.

Také ve Francii objevilo se smýšlení mírumilovné; bylať na moři utrpěla značných škod. Smrť carevny Alžběty (5. led. 1762) přivodila obrat. Nový car Petr III. učinil s Bedřichem II. mír (5. kv.) a vojsko ruské spolčilo se s pruským. Bedřich II. vytiskl pak Rakušany ze Slezska a Saska; dalšímu jeho vítěznému postupu zabránilo však náhlé zavraždění cara Petra (9. čce). Carevna Kateřina II. odvolala armádu ruskou s bojiště. Bedřich II. dobyl ještě úspěchu u Freiberka a Burkersdorfa na sas. hranicích.

To byla poslední srážka vojsk. Francie a Anglie byly se dohodly na praelimináři míru ve Fontainebleau (3. list.), jímž Francie postoupila Anglii Kanadu, některé ostrovy západoindické a osady na ř. Senegalu. Prusko a Rakousko, obojí osamocené, musily přijmouti k návrhu svých dosavadních spojenců mír na základě držení dřívějšího. Mír podepsán v Hubertsburce u Lipska (15. ún. 1763). Kurfirštu saskému vrácena jeho země. Bedřich II. zavázal se tu také svoliti k volbě arcivév. Josefa (II.) králem německým. Literatura o sedmiletá válkaté válce je velmi bohatá; její seznam v Dahlmann-Waitzově Quellenkunde. V nové době přibylo k tomu několik prací, jež hlavně vznik sedmiletá válké vedmiletá války lící odchylně od staršího, všeobecně rozšířeného podání Arnethova; jimi řídí se také tento článek. Jsou to: Lehman, Fridr. d. Gr. und der Ursprung d. siebenj. Krieges (Lip., 1894); Volz, Kriegführung u. Politik Fr. d. Gr. (t., 1896); Waddington, Louis XV et le renversement des alliances (Pař., 1889); t., La guerre de sept ans (t., 1899). Nejdůležitější z nich: Volz-Küntzel, Acten zur Vorgeschichte d. siebenj. Krieges (Publicationen aus d. preuss. Staatsarch., Bd. 74., Lip., 1899). J.F.

Zdroj: Ottův naučný slovník, rok 1904

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

X